Vejcovody

Vejcovody mají jemnou strukturu a průsvit jen několik mm. V důsledku toho může dojít snadno k jejich zablokování, které může nastat jako důsledek jizvení po prodělané infekci nebo po chirurgickém zákroku nebo jako důsledek vazivových srůstů, které brání vejcovodům v pohybu nebo je deformují.

Zánětlivá onemocnění pánve (PID) , která jsou způsobena mikroorganismy přenášenými pohlavním stykem (chlamydie, původci kapavky aj.) jsou nečastější příčinou tubární sterility (neplodnosti z příčin lokalizovaných ve vejcovodech). PID jsou také příčinou 2-8 násobného zvýšení rizika mimoděložního těhotenství. Studie zaměřené na tento problém ukazují, že každá epizoda pánevní infekce znamená nejméně 10% navýšení rizika následné tubární neplodnosti, a to nezávisle na tom, který mikrob infekci vyvolal. Každá další infekce přidává k tomuto riziku dalších 10%.

Porovnání normálního a zánětlivě změněného vejcovodu

Zatímco kapavka zůstává nejčastější příčinou PID, infekce vyvolané chlamydiemi jsou stále častější a nyní jsou druhé v pořadí četnosti. Tři ze čtyř žen s tubární neplodností mají z krve zjistitelné známky prodělané chlamydiové infekce, zatímco u plodných žen je to jen jeden ze čtyř případů. Opakovaným působením mikrobů je ve vejcovodech poškozena sliznice, vznikají srůsty a uzávěry vejcovodů. Je možné, že se chlamydiové infekce vyskytují častěji také díky tomu, že nejsou citlivé na běžná antibiotika používaná k léčbě kapavky a mohou se šířit až do okamžiku, než je nasazena správná léčba.

Prodělaná salpingitis (zánět vejcovodů) je spojena s nejvyšším relativním rizikem následné neplodnosti. Přibližně jedna třetina žen vyšetřovaná pro neplodnost vykazuje příznaky, které ukazují na abnormality dělohy nebo vejcovodů jako příčinu neplodnosti. Neprůchodné nebo poškozené vejcovody omezují plodnost tím, že zabraňují spermiím dostat se k vajíčku nebo brání vajíčku dostat se do dělohy.

Tubární sterilita může také vzniknout následkem infekčních potratů, poporodních infekcí dělohy, zánětů pobřišnice nebo nitrobřišních chirurgických výkonů. Zatímco nekomplikované odstranění slepého střeva nezvyšuje riziko neplodnosti, prasklé slepé střevo toto riziko zvyšuje 5x.

Tubární sterilita může být někdy léčena chirurgicky, ale pokud to není možné, může být řešením umělé oplodnění – tzv. in vitro fertilizace, IVF. Chirurgický zákrok je poměrně náročný výkon, vyžadující celkovou anestezii a trvající až několik hodin. Často je používán operační mikroskop. Zákrok je úspěšný asi u 45% pacientů, pokud je neprůchodné místo na té části vejcovodu, která přiléhá k děloze. Úspěšnost na opačném (ovariálním) konci vejcovodů je asi jen 20-25%. Po většině těchto zákroků existuje zvýšené riziko mimoděložního těhotenství.

U malé skupiny pacientek je neplodnost způsobena abnormalitami dělohy, jako jsou vrozené změny dělohy, srůsty nebo nezhoubné nádory . Malé procento je léčitelné chirurgickým zákrokem.